LILLY

Nikdy jsem nezapadla do mé rodiny.Šlo to vidět hned,když jsem přijela k mé babičce.Jediné její slovo bylo:,,Ahoj!".To je vše,co během návštěvy řekla.Navíc jsem jednou slyšela mojí mamku,jak se hádá s babičkou.,,Vždyť to dítě není tvoje!Já se o nějakýho hloupý grázla nebudu starat!"řekla babička.Dodnes nevím,co tím myslela,když řekla,že nejsem mámina.Mamka se o tom nikdy nezmínila a já jsem doteď neměla příležitost,zeptat se jí na tuhle otázku:,,Mami jsem vůbec tvoje?".Vím,co by mi asi odpověděla:,,Co tě to napadlo,Lilly?Samozřejmě,že jsi moje!".Svěřila jsem se s tím Kerstin,ale ona v té době měla jiné starosti......Tak jsem se místo Kerstin svěřila otci,který žije v Německu.Neodepsal.Vlastně jo,ale napsal to německy,takže jsem nevěděla,co mi napsal.Ale to je podle mě stejné,jako kdyby mi nenapsal.Nikdo v mé rodině neumí německy.Jedině babička,ale neměla jsem odvahu.Navíc nevím,co by říkala na to,že nejsem mámina.Ikdyž ona to ví.Ale jak by se asi tvářila?Tento týden mi bude 15 let.Aspoň o narozeninách se zeptám mamky.

Achjo!Nezeptala jsem se jí.Neměla jsem tu odvahu.Ale oslava byla skvělá.Přímo božsk

.Měla jsem dort,který mi upekla mamka.A dostala jsem plno dárků.Pouze babička nepřišla.A já jsem vlastně ráda,že nepřišla.Nevím,jak by mi popřála.A ani nevím,co by mi dala za dárek!Poslední týdny si kladu jednu a tu samou otázku:Dozvím se někdy kdo jsem?

KERSTIN

Pocházím z chudé rodiny.Žiji pouze s matkou a mým mladším bráškou Kevinem.Mojí matku vyhodili před rokem z práce a od té doby si nenašla žádnou práci.Žádnou,která by nás uživila.Když měla moje mamka práci,bydleli jsem v krásném bytě.Každý den jsme měli teplá jídla,ale pak nadešel osudový den,kdy šéf prohlásil:,,Je mi líto,ale kvůli snižování stavu,vás musím vyhodit!Hodně štěstí při hledání nové práce!".Moje mamka se z toho nemohla dostat měsíc.Byla protivná,často ji bolela hlava.Přestala platit za byt,elektřinu a jiné věci.Půjčovala si od různých kamarádů a kamarádek,až měla z toho dluhy.A že jich bylo hodně!Nakonec nás vyhodili.Naštěstí mamka našla takový rozpadající se panelák a tam jsme se zabydlely.Žijeme tam doteď.Je tam velká převaha cigánů.Mám z nich strach.Z mojí mamky se zatím stala kuřačka a alkoholička.Divím se,že ji při těch krádežích alkoholu nenačapali.Párkrát mě poslala,abych šla taky něco krást,ale já nešla.

Mojemu bráchovi je teď 10 let.Když ho mamka poprosí,aby zašel něco ukrást,bez odmlouvání jde.Ukradne si i něco pro sebe.Někdy je to čokoláda jindy zase nějaké pečivo.Hodně nocí jsem probrečela.Nechápu,co se stalo s mou matkou.Kdyby aspoň zkusila najít nějakou práci,nežili bychom tak,jak žijeme teď.Nikdy jsem nikoho nepozvala k nám.Dokonce ani mou nejlepší kamarádku Lilly.Lilly aspoň žije normálně,až na to,že nezapadla do rodiny.Co bych já za to dala,abych žila jako ona.Lilly jsem se se vším svěřila.Nesmála se mi a pokusila se pomoct.Jsem jí za to hodně vděčná.Radím ji hodně při písemkách.Hlavně při matice.Lilly totiž matiku vůbec nechápe.A Lilly mi zase radí při písemkách z českého jazyka.Moje mamka nemá ani to,aby mi zaplatila školné.Tenhle rok je pro mne posledním.Pak už nebudu chodit do školy.Žádná střední.Moje budoucnost se navždy uzavřela.Zmizela.Nechci dopadnout,jako moje mamka.Jediné řešení je útěk,ale kam bych utekla?Nemám jedinou možnost zmizet z tohohle města a začít nový život.

Při každé slze,která mi spadne na polštář se pořád ptám:Změní se někdy můj život?